Český klub skeptiků Sisyfos je členem mezinárodního skeptického hnutí, které se snaží o popularizaci vědy a propagaci kritického myšlení. Zároveň poukazuje na dezinformace a mýty šířícími se společností, ale i napříč obory profesními i zájmovými.
V rámci projektu Paranormální výzva ČKS Sisyfos ve shodě se světovým skeptickým myšlením zachovává přístup otevřené mysli k fenoménům, které věda považuje za krajně nepravděpodobné nebo nemožné. Dává prostor osobám, které v tyto fenomény věří, prokázat svá paranormální tvrzení za podmínek dvojitě zaslepeného kontrolovaného experimentu. Návštěvníci budou mít možnost sami sebe otestovat, zjistit, jak jednoduše člověk nabyde přesvědčení, že schopnosti má a seznámit se s proběhlými experimenty.
Tato možnost si na vlastní kůži prožít konfirmační zkreslení pomáhá pochopit, „jak tomu může někdo věřit‟ i upozornit na chyby v vyhodnocování našich zkušeností.
Zajímá vás, jaká témata nejčastěji vyvracíme?
Telepatie
Lidé často jako důkaz telepatie berou, že jim zavolá osoba, na kterou právě myslí. Už si ale neuvědomují, kolikrát na někoho myslí a nikdo jim nezavolá (přece jen, takovou statistiku si ani vést nelze mimo testovací podmínky). Dalším častým domnělým důkazem telepatie je rozpoznání pocitu druhé osoby. U tohoto se naprosto opomíjí základní lidská schopnost vnímat pocity z tváře. Když se ptáme tzv. telepatů, jak rozlišují mezi svou schopností telepatie a čtení mimiky, nemají na to odpověď.
Homeopatie
Jedním z nejsilnějších marketingových tahů výrobců homeopatie bylo přesvědčit veřejnost, že homeopatie je přírodní medicína, skoro jako bylinkářství. Také se postavit do opozice vůči farmaceutickému průmyslu, přestože mají obraty v miliardách Euro tím, že úspěšně prezentuje své produkty jako léčiva. Šetří na tom, že narozdíl od skutečných léčiv, nemusí dělat výzkumy, procházet kontrolami, vnímat regulace. Běžní příznivci homeopatie se velmi diví, když vysvětlujeme princip homeopatického ředění a celý základ, na kterém je homeopatie postavena. Vnímají jí jako šetrnější lék a nevědí, že složení na obale je jen symbolické, protože správné homeopatikum nesmí obsahovat ani stopové množství “obsažených” látek.
TČM
Tady často narážíme i u lékařů, když se snažíme vysvětlit, že tradiční čínská medicína není ani tradiční, ani medicína. Taky zde dochází k záměně s klasickým bylinkářstvím, které jistou, ač ne vždy předvídatelnou, účinnost může mít. Systém TČM vznikl pod taktovkou Mao Ce-Tunga v 50. letech minulého století. Mao a jeho lékař Li vytáhli z čínských medicínských učebnic myšlenku pěti elementů, která jim samotným přišla nesmyslná, a kodifikovali (1952) tzv. tradiční čínskou medicínu za účelem prezentování medicínského systému jako kompenzace nedostatku vzdělaných lékařů pro svých 500 miliónů obyvatel. Sám Mao tuto kodifikaci nazýval “To Jediné Lékařství” a „Nová Čínská Medicína”. Kvůli zájmu ze západu, z důvodu romantizace východu, už v roce 1955 přejmenovali svůj nový systém na TČM – ale jen v angličtině – a začali ho nabízet jako bonus k novým smlouvám a dohodám se zahraničím. Přitom samotní čínští lékaři byli první a přední kritici myšlenky pěti elementů a to jak už 2000 let zpátky, Wang Chong, tak Wang Qingren ve své práci z roku 1797, tak slavný čínský vzdělanec Lu Xun, který přirovnal praktikanty starých čínských metod ke švindlířům, poté, co jeho otec na jejich metody umřel a zbankrotoval rodinu. Mao, aby převálcoval odkaz těchto uznávaných vzdělanců, založil Akademie Tradiční Čínské Medicíny, kde v kontrastu s názvem byla snaha staré postupy “zvědečtit”. Dále, důležité osobnosti ze zahraničí zval na ukázky užívání akupunktury jako analgetika. To bylo proslaveno chybnou interpretací článku (1971) redaktora New York Times, který musel v Číně podstoupit operaci slepého střeva. Řekl, že před operací dostal xylokain a benzokain, po operaci jehličky a pak ho opravdu nic nebolelo. Tento příběh, s vynecháním léčiv, prolétl světem a přesvědčil jak laiky, tak i členy odborné veřejnosti o účinnosti TČM.